Registrovat
Heslo vám bude odesláno emailem.

Jako třináctiletá holka jsem se konečně přestěhovala do svého vlastního pokoje. Pryč ze společné místnosti, kterou jsem sdílela s bratrem. Velké vítězství a krok k vytouženému soukromí.

Jenže jsem netušila, že to vše je teprve začátek. Ve vysněném pokojíčku nezůstal co pár měsíců kámen na kameni. Neustále jsem stěhovala, přesouvala, malovala, natírala …

Představte si hubenou třináctiletou holku, jak stěhuje velké třídílné skříně, lepí na zdi tapety, vytváří mozaiky, natírá nábytek…. Děsivá představa pro každého rodiče. Vlastně nikdy netušili, co uvidí, když do mého pokoje přijdou – bílý nábytek s červenými úchyty? Šachovnici vytvořenou z tapety na stěně?

Teprve po letech jsem pochopila, co mě hnalo k neustálým změnám prostoru. Jednoduše řečeno, pokoj měl lichoběžníkový tvar. To způsobovalo podivné toky a stagnace energie, s kterými jsem se podvědomě snažila vyrovnat.

 

Objev v antikvariátu

Když jsem v roce 1987 objevila v antikvariátu anglicky psanou knihu o Feng Shui, něco mě magicky nutilo si jí koupit a přečíst. A to byl s mou angličtinou skutečný výkon.  V té době jsem už dávno bydlela jinde, v bytě standardního obdélníkového půdorysu. Ale něco mě nutilo rady z knížky zkoušet. Testovala jsem skutečně pilně, na sobě i kamarádkách. A rady fungovaly. Naše životy se začaly měnit k lepšímu.

Po letech kdy jsem měla Feng Shui jako koníčka se z něj postupně vyvinula profese na plný úvazek. Teprve později jsem si uvědomila, že za vše může můj první samostatný pokojík. A proto: Děkuji ti můj dětský pokojíčku.

Přeji vám skvělé Feng Shui

Související příspěvky